Zničí COVID EU?

Navzdory své krátké historii se projekt EU několikrát otřásl v základech. Krize Grexit, Brexit a vlna uprchlíků všechny přivedly členské státy na úroveň, která riskovala kolaps obchodní skupiny.

Tyto nejnovější, nejturbulentnější časy vyvolaly další krizy v ekonomické, politické a měnové unii eurozóny. Francouzský prezident Emmanuel Macron dokonce prohlásil: „Je čas myslet si nemyslitelné,“ když hovořil o svém strachu z budoucnosti EU a eura.

Problém, kterému čelí vůdci EU, jak se dosud jen málo diskutovalo, pochází z peněžních trhů, protože investoři začínají sázet na emise dluhopisů některých států.

Před osmi lety, během řecké dluhové krize, se investoři stále více zdráhali kupovat řecké vládní dluhopisy, protože se obávali, že je země bude schopná splácet.

V důsledku toho vzrostla cena pojištění pro případ selhání. Ukázalo se, že investoři mají menší důvěru ve schopnost země splácet své dluhy. V případě Řecka se půjčování více peněz prodejem státních dluhopisů zdražilo, protože investoři očekávali vyšší návratnost toho, co považovali za větší riziko.

Zatímco eurozóna půjčila Řecku další prostředky, které mu pomohly vyhnout se bankrotu a trvají na restrukturalizaci dluhu a vyrovnávání rozpočtu, krize téměř EU zlomila. Řecko má dodnes dluh přesahujícím 170% HDP.

Rychlý posun vpřed k pandemii a způsob, jakým investoři reagují na úspěch a selhání různých členských států při nakládání s virem.

Logika diktuje, že země, které byly méně zasaženy koronaviry, země s menším počtem infikovaných lidí a méně úmrtími, by měly přilákat více investic. Data získaná z dluhopisových trhů pro pojištění selhání pro konkrétní země však naznačují něco jiného.

Analytici z McGill University, Stern School of Business New York University a Darden School of Business University of Virginia našli jen málo důkazů ohledně souvislosti mezi dopadem COVID-19 v zemi a cenou pojištění pro případ selhání.

Jak vysvětlují v časopise Fortune, „Naše analýza naznačuje, že investoři se domnívají, že evropské země s podobnou mírou infekce koronaviru mají velmi odlišné pravděpodobnosti selhání. Například Portugalsko, Německo a Nizozemsko vykazují pozoruhodně podobné míry difuze COVID-19. Přesto Portugalsko navzdory svému příkladnému řešení epidemie zaznamenalo mnohem větší nárůst své výchozí pravděpodobnosti selhání ve srovnání s Německem a Nizozemskem. “

Tato situace vyvolala obavy z nedostatečné solidarity členských států. Jak zpráva uvádí: „Nyní je zřejmé, že ekonomicky silnější členové EU, jako je Německo a Nizozemsko, se zdráhají pomáhat slabším  a shodou okolností vice Covidem prolezlým národům Itálie a Španělska. To by mohlo znamenat nejen konec EU, ale mohlo by to její jižní členy ještě více ponořit do dluhů, což znamená určité ekonomické nepokoje. “

"Trhy si vybraly strany: Zatímco koronavirus nezvýhodňuje Němce před Italami nebo Španěly, investoři to jasně dělají."

V reakci na tyto tržní tlaky a na ​​údaje o hospodářské krizi a nezaměstnanosti na celém kontinentu reaguje EU svými peněžními zásobami.

Council on Foreign Affairs věci sídlící v Americe, informovala o tom, jak: „Ministři financí eurozóny souhlasili s balíčkem 500 miliard eur, aby poskytovali nouzové půjčky a další pomoc členským zemím, podnikům a pracovníkům. Christine Lagarde, prezidentka Evropské centrální banky (ECB), slíbila, že na obranu ECB v eurozóně nebudou „žádná omezení“. Banka má v letošním roce nakoupit až 750 miliard EUR v dalších dluhopisech, aby pomohla svým členům uprostřed poklesu. “

Toto je, z velké části, ekonomická hazardní hra, která plně zavázala ECB financovat a tím přesvědčit dluhopisové trhy, že jsou zdravé, navzdory špatnému zdraví tolika lidí v populaci.

Dobrou zprávou pro EU je, že bankroll nebo-li peněžní zásoby, který udržuje hospodářství eurozóny v pohybu, je zdánlivě bezedný, protože již nemusí být nutné, aby centrální banky a národní státy splatily peníze, které si půjčují.

Jak uvádějí noviny The Guardian, „Alternativou ke sklíčenosti nekonečných splátek koronaviru je moderní měnová teorie, která po léta odolávala na obou stranách Atlantiku. Dorazila jako slavná sestra vyzbrojená stimulanty. Teorie - a nyní i praxe - říká, že centrální banka může vytisknout dostatek peněz na pokrytí úroků z vládního dluhu tak dlouho, jak bude chtít. “

Dnešní moderní mezinárodní financování znamená, že USA, Velká Británie nebo EU mohou nyní mít téměř neomezené množství peněz. Cituji Willema Buitera, akademika z Columbia University, který byl zakládajícím členem Výboru pro měnovou politiku Bank of England, než se stal hlavním ekonomem Citigroup, protože říká: „… dluhy mohou sedět v účetních knihách centrální banky tak dlouho, jak bude třeba."

Tisk peněz možná problém nevyřeší, ale umožňuje, aby byl zpožděn, teoreticky navždy. I když zatím není známo, zda bude EU reagovat na recesi COVID tímto způsobem.

Abychom zjistili, zda může EU pandemii přežít, je třeba se podívat do historie. Je zajímavé poznamenat, že před americkou občanskou válkou byly Spojené státy americké vždy označovány Američany se zájmenem „oni“. Ne kvůli genderové neutralitě, ale proto, že byly množné. Spojené státy americké byly považovány za blok jednotlivých států. Bylo jich mnoho, kteří právě sdíleli společný jazyk, historii a ideály.

Po občanské válce začali Američané používat zájmeno „it“. Spojené státy americké byly nyní jediným subjektem. Válka mohla zemi rozdělit, ale místo toho ji spojila jako jednu.

I dnes může tato současná krize rozbít EU. Alternativně by to mohlo sblížit členské státy a jejich národy. Učinit z EU silnější entitu propojenou historií, ideály a horami zadlužení.

Jak to skončí? Rozhodnou pouze politici, ekonomie, lidé a virus.

Fotografický kredit: Mediamodifier from Pixabay, Gerd Altmann from Pixabay, cottonbro from Pexels, Freeimages, a Gerd Altmann from Pixabay