Ukrajina byla dlouhou dobu považována za zaostalou oblast hospodářské činnosti. Země, která se nacházela na okraji Sovětského svazu, než získala nezávislost a ocitla se na okraji Evropské unie.

Tento globální pohled se změnil, jakmile Putin začal vyhlížet rozšíření ruského území.

Ukrajina byla okamžitě zaznamenána jako největší země v Evropě, kde žije 42 milionů lidí. Byla vnímána jako světový lídr ve vývozu základních potravin, jako je pšenice a slunečnicový olej. Světový zpracovatelský sektor si také rychle uvědomil další přírodní zdroje země, jako je železná ruda, uhlí a nikl.

Jedním z nejdůležitějších odvětví ukrajinské ekonomiky je však chemický průmysl, který tvoří přibližně 5 % HDP země a vyrábí průmyslové chemikálie, jako jsou hnojiva, čisticí prostředky, polymery, glazury a nátěrové hmoty.

Bohužel, velká část této výroby se ocitla v bojích ve východní části země, kde se nachází několik chemických závodů. Všechny chemické společnosti na Ukrajině však pociťují dopady války, neboť nedostatek přístupu k surovinám, nízká morálka zaměstnanců a narušená logistika výrazně zeslabují průmyslovou chemickou výrobu. Mnoho chemických závodů v regionu je navíc nedostatečně využíváno a potýká se s finančními problémy, některé z nich zkrachovaly, zatímco u jiných jejich továrny, sklady nebo logistická centra byly zcela zničeny.

Nestabilita na Ukrajině měla dopad i na světovou ekonomiku, zejména v oblasti obchodu a investic. Ukrajina byla významným vývozcem chemických látek do EU, Ruska a dalších sousedních zemí, ale konflikt nyní narušuje tuto část dodavatelského řetězce a podporuje růst cen chemických látek na mezinárodním trhu.

Například čpavek je klíčovou složkou při výrobě hnojiv, ale i plastů, výbušnin, textilií, pesticidů, barviv a dalších chemikálií. Před začátkem konfliktu bylo 13-14 % světové produkce čpavku dodáváno nejdelším čpavkovým potrubím na světě, které vedlo z Togliati (v Rusku) do Azotu (ve střední Ukrajině) a dále do přístavu v Junži (20 km východně od Oděsy). Jedná se o potrubí, kterým se před invazí přepravovalo 2,5 milionu tun čpavku.

Oděský námořní přístav

Tento tok je nyní výrazně omezen, protože ruské válečné lodě blokují vývoz přes Černé moře. Ještě v květnu 2023 Kyjev podle agentury Reuters zvažoval, že "... povolí tranzit ruského čpavku na své území za účelem vývozu pod podmínkou, že nově obnovená dohoda o černomořském obilí bude rozšířena tak, aby zahrnovala více ukrajinských přístavů a širší škálu komodit [včetně čpavku ukrajinské výroby].".

Je zřejmé, že šéfové průmyslu a političtí představitelé se snaží obnovit určitou normálnost chemické výroby a obchodu.

Chemická společnost Sievierodonetsk Association "Azot" v Luhanské oblasti je třetím největším výrobcem čpavku na Ukrajině.

Další chemickou surovinou, u níž došlo k obrovskému narušení dodavatelského řetězce, je neon, neboť více než polovinu světové produkce neonu (klíčové suroviny pro lasery používané při výrobě polovodičů) vyrábějí společnosti na Ukrajině, jako jsou mariupolské společnosti Ingas, Cryoin a Iceblick. Tyto závody jsou dnes v důsledku bojů v troskách nebo zavřené.

Jejich znovuotevření nebo obnovení není zaručeno, protože dodávky chemických surovin byly založeny na rusko-ukrajinské spolupráci. Jak vysvětlují průmysloví konzultanti ze společnosti TechSci Research: "Neon je vedlejší produkt velkovýroby oceli, který se vyrábí po frakční destilaci kapalného vzduchu. 90% neonu pro čipový průmysl bylo vyrobeno jako vedlejší produkt ruské výroby oceli a později rafinováno společnostmi na Ukrajině."

Dalším klíčovým dopadem války na ukrajinský průmysl je pokles hodnoty ukrajinské hřivny. To vedlo k relativnímu zvýšení cen dovážených surovin, včetně chemických surovin, což dále zhoršuje problémy ukrajinských chemických společností.

Další problémy způsobily sankce, které západní země uvalily na Rusko. Ty zahrnují omezení dovozu chemických látek, která ničí ruské chemické odvětví, ale také způsobují nedostatek vstupních chemických látek na evropských chemických trzích. To donutilo chemický sektor EU snížit výrobu i vlastní vývoz.

Zároveň EU snižuje svou závislost na ruské ropě a plynu přechodem na dovoz zkapalněného zemního plynu z USA a Norska. Tato změna zdrojů si vyžádala obrovské investice do nových přístavních zařízení, a také konverzi výrobních procesů. Časem se plánuje také dovoz LNG ze severní Afriky a Blízkého východu.

Ukrajinský chemický průmysl čelí výzvám, které v Evropě nebyly zaznamenány již osmdesát let. To má dopad na globální ekonomiku, protože tento průmysl je významným hráčem ve výrobě chemických látek používaných v široké škále výrobků.

Bohužel jediným způsobem, jak toto odvětví skutečně uzdravit, je ukončení probíhajícího konfliktu na Ukrajině. Do té doby nebude Ukrajina schopna oživit svůj chemický průmysl. Ale až se tak stane, ukrajinská chemická výroba se vrátí a zaujme své místo vážného přispěvatele ke světové prosperitě.

Zdroj foto: Pavel Neznanov on Unsplash, Денис Давыдов, Athanasios Papazacharias, Cristian Ibarra on Pixabay, Wikipedia, Jason Blackeye, Freepik on Flaticon